Pane prezidente, Evropského parlamentu,

Pane prezidente Evropské komise,

dámy a pánové ministři, dámy a pánové, komisaři, dámy a pánové, poslanci, jsem velmi šťasten a velmi hrdý na to, že jsem mohl odpovědět vaše pozvání, abych mohl, jak jste řekl pane presidente, hovořit svobodně o situaci naší Evropy v tomto mimořádném kontextu.

Je čas na svobodnou diskusi o návrzích, které jsem přednesl na Sorboně. Právě na tomto místě, kde každodenně naplňujete Evropu životem ve všech jejích rozdílných citlivostech, v jejích odlišnostech, v jejích shodách, na tomto místě, kde vytváříte nezbytné kompromisy, které jí vedou kupředu.

Diskutujeme v kontextu, který dělá naši odpovědnost ještě větší. V kontextu rozdělování a pochyb uvnitř Evropy. V kontextu, kde pokračuje Brexit – rád bych pozdravil pana Michela Barniera, který odvádí těžkou práci již řadu měsíců – ale také v kontextu, který se rodí v řadě našich zemí, v němž se měsíc za měsícem zjevují pocity, které zpochybňují to, co bylo dlouho považováno za fundamentální a nepochybné.

Je to kontext, ve kterém se znovu objevuje jistá forma Evropské občanské války, kde se naše rozdíly, velmi často naše národní egoismy, jeví jako významnější než to, co nás spojuje v tváří tvář ostatnímu světu. Kontext, kde každý den roste fascinace i liberalitou. Kontext kde geopolitická ohrožení – já se k nim vrátím dále v diskusi – dávají Evropě každý den ještě větší odpovědnost. Kontext velkých mezinárodních konfliktů v Levantě v Sahelu, ale také kontext vznikání autoritářských mocností a strategie, velmi hluboce propracované, která směřuje k tomu zpochybnit koncepci multilateralismu, ve které má Evropa své místo a ve které měla Evropa rámec pro svůj vliv ale hlavně, ve které jsme kolektivně konstruovali mír.

Nad to diskutujeme v okamžiku, kdy probíhá zásadní transformace spojená s rozvojem digitalizace a klimatickou změnou se všemi změnami, které do hloubky zpochybňují základy průmyslové společnosti, ve které jsme vybudovali své velké kompromisy, tato změna rodí strach, rodí obavy, které vedou k přehodnocení základních společenských rovnovah a nutí nás, abychom znovu promysleli gramatiku své kolektivní akce.

Jsme v okamžiku, kdy musíme přijmout mimořádnou odpovědnost. Nemůžeme se tvářit, jako by naše diskuse byly zcela běžné. Jsme před evropskými volbami znovu povedeme bitvu o ideály, které nás zrodily a já chci k odstartování naší diskuse sdílet s vámi dvě silná přesvědčení.

První je: pokud se rozhodneme odvrátit od demokracie a všeho toho, co přinesla Evropě, vydáme se falešnou cestou. Druhé: můžeme a musíme vytvořit nové evropskou suverenitu pomocí níž přineseme jasné a pevné odpovědi svým spoluobčanům pomocí níž je budeme moci chránit a pomocí níž budeme moci přinést odpovědi na současný světový zmatek.

V tomto obtížném okamžiku a tomu věřím velmi hluboce je naše Evropská demokracie naší nejlepší šancí. Nejhorším omylem by bylo opustit náš model, odvažuji se říct, naši identitu. Právě zde ve Štrasburku, jako v Bruselu nesete tuto demokracii, evropskou demokracii, o které hovořil Toqueville. Naší identitou je v prvé řadě právě tato demokracie, která respektuje individuum, minority, základní práva, všechno to, co nazýváme a já to podtrhuji ještě jednou liberální demokracií.

Nepřijímám iluzi vražednou iluzi, která nás vede dnes jako v minulosti do propasti. Iluzi osilné moci, o nacionalismu, o opuštění svobody. Odmítám iluzi o tom i když aktuálně posiluje, že demokracie je odsouzená k bezmocnosti. Tváří v tvář k autoritarismu, který nás obklopuje, není odpovědí autoritářská demokracie ale demokracie, která má autoritu.

Svoboda emancipuje a chrání individuum, parlament takový, jako je váš, jako je náš je evropským zázrakem. Schopnost shromáždit v míru reprezentanty zvolené lidem v Evropě, aby diskutovali a rozhodovali se všemi svými rozdíly s celou vahou své historie a se vším, co je čas od času rozděluje, je model zcela unikátní. To je poklad, se kterým žijeme, a který rozvíjíme již šedesát šest let. Museli jsme zvládnout mnohá rizika a projít temnotou, abychom se dostali až sem a pokud mám být ještě konkrétnější. Podívejme se kolem sebe, porovnávejme a pohlédněme na mocnosti, kterém mohou někoho fascinovat svou zdánlivou efektivností.

Ve které části světa jsoustejné požadavky na ekonomiku, politiku, diplomacii, vojenství, ale také na respekt k menšinám, ke svobodě svědomí, k rovnosti mezi muži a ženami na respekt k soukromému životu, kde se nachází stejná vitalita a stejná síla.  Jistě jsou rozpory mezi našimi zeměmi, a dokonce i zde na tomto místě, ale vzdor všem těmto rozdílům a rozporům je demokratický model, který nás spojuje jedinečným ve světě. Evropskou identitou je víc než demokracie, která se stará o svobodu, je to ojedinělá jedinečná kultura, která spoje vášeň pro svobodu s úsilím k rovnosti, s vůlí k pestrosti, jazyků a regionů.

Evropský model není ani abstrakcí a ani není překonaný. Zosobňuje naší společnou vůli k ochraně životního prostředí, klimatu, zdraví. Vyvíjí se v našem přístupu digitální revolucí, který propojuje evropské zaujetí svobodou inovací i spravedlivouregulací a ochranou soukromí. Tato identita nás velmi dobře odlišuje od autoritativních mocností, ale odlišuje nás také, a to je to třeba vidět jasně o některých našich nejbližších spojenců.

Náš americký partner, se kterým sdílíme tak mnoho, podléhá nyní pokušení izolacionismu a odmítnutí multilateralismu, opouští angažovanost ve věci klimatu a v obchodních záležitostech. Evropský model, jsem si jist, je silný tak jako žádný jiný na světě, ale je současně křehký, protože jeho síla v každém okamžiku spočívá v naší angažovanosti a našich požadavcích. Každý den jej musíme společně hájit a pokud chceme být na výši úkolu, prvními podmínkami jsou pravda a odpovědnost.

Mnozí ostouzejí Evropu a přenášejí na ní své špatnosti, tak se vyhýbají své vlastní odpovědností. Říkají nám lidé nechtějí více Evropy. Navrhují různé zlaté cesty, občas jim i věří. Pak se však náhle vyhýbají odpovědnosti, když mají ve svůj lid vést ke všem důsledkům dobrodružství. Jíní říkají moudře, že nemáme spěchat, abychom dnes nezneklidňovat lidi, že bychom postupovali stejně jako populisté. Tito by se rádi spokojili s hudbou, kterou známe velmi dobře, s paralýzou, která si není vědoma znamení doby.

Jsem si jist, že není většího omylu. Je pohodlné nenavrhnout cestu, kritizovat bez návrhu rozbít a nestavět. To není lid, který opustil evropskou myšlenku, jsou to klerikové, kteří ji ohrožují. Je třeba naslouchat hněvu evropských lidů. To není výchova, kterou potřebují. Je to nový projekt je to požadavek každodenní efektivity. Jsou obchodníci s tímto hněvem, kteří navrhují pouze jednu jedinou budoucnost totiž návrat ke včerejšímu nacionalismu. Už jsme vyzkoušeli všechny cesty, ke kterým to vede a všechny jejich důsledky.

Abychom oživili Evropu lidu, musíme jednat jiným způsobem, musíme se opřít o zřídlo demokracie a pohlédnout věcem v tváří v tvář: jak se můžeme spokojit s evropskými volbami, kterých se účastní méně než 1/2 občanů? Pusťme se tedy v roce, který přichází do skutečné debaty o přesvědčeních, o návrzích. Nemůžeme postupovat tak jako dříve a nemluvit o Evropě, obviňovat Brusel nebo Štrasburk ze všeho zla světa. Postupovat tímto způsobem znamená rozhodnout se hrát starou hru a klamat. To může být pohodlné pro mnohého z nás, ale nevede to k vyřešení jediného problému. Věřím tak jako vy ve vznešenost a komplexnost demokratické volby.

Vy jako reprezentanti evropských lidů jste zosobněním každodenního rozhodování, jste to vy, kdo definuje kompromis, kdo konstruuje řešení, protože jste to vy, kdo obdržel mandát lidů. Je naší společnou odpovědností oživit evropskou demokracii, která je ve své podstatě tak mladá.

To je důvod, proč ještě před volbami a před spalujícím časem kampaně musíme rozvinout debatu, vytvořit společný evropský prostor, který jsme tak často ponechali bez zájmu. V duchu vůle po inovaci navrhuji ještě v tomto roce občanské konzultace.

Ještě dnešního dne zahájím ve Francii debatu, debatu otevřenou, čestnou, důslednou a obtížnou, ale naprosto nezbytnou pro to, abychom věděli, co nás spojuje a co rozděluje, abychom byli schopni vystoupit ze zjednodušující alternativy ano nebo ne, do debaty, kde se nedebatují předběžné návrhy ani předběžné texty ale která je demokratická i kritická, do debaty o naší Evropě.

Budu rád, když všechny členské státy budou sdílet tuto cestu, vím, jak se angažuje prezident Juncker a Evropská komise, děkuji jim za to. Jsem přesvědčen pane prezidente, Tajani že vaše role je podstatná a chci vám také poděkovat. Vyzývám každého z vás a každou z vás, abyste ve své zemi, všude v Evropě oživili a vedli tuto zásadní debatu, neboť je podmínkou života demokracie.

Druhé přesvědčení, které chci s vámi sdílet, je přesvědčení o nezbytnosti evropské suverenity. Hájit evropskou ideou, to není obhajoba nějakých abstraktních představ, rozpouštění našich suverenit, nikoliv znamená to jednat tváří v tvář velkým světovým zvratům, velkým světovým transformací, v těchto okamžicích  potřebujeme suverenitu, která je daleko silnější než ta, která je naše, suverenitu komplementární a ne nahrazující, která jediná nám umožní postavit se velké migraci, planetární nestabilitě, ekonomickým a sociálním transformacím i transformací životního prostředía přinést dobré odpovědi. Je to evropská suverenita, ve kterou věřím.

Na toto téma jste už učinili mnoho a chci vám za to poděkovat, ale do konce této legislativní periody do jara 2019 musíme dosáhnout zřetelných výsledků na mnoha frontách. Migrace, je třeba deblokovat otrávenou debatu od dublinské systému a o relokalizaci, ale také překročit rámec této debaty a konstruovat solidaritu vně našich hranic a solidaritu uvnitř, kterou naše Evropa tolik potřebuje. Navrhuji vytvořit evropský program, který podpoří přímo finančně obce, místní komunity, které přijímají a integrují uprchlíky.

Druhou otázkou bude zdanění digitální ekonomiky, které vyjde z návrhů Evropské komise a vytvoří v krátkém čase daň, která zabrání těm nejhorším excesům. Podporuji tuto tento návrh, je podstatný a mimo jiné umožní, a to je také mé přání otevřít cesty k budoucím vlastním prostředkům evropského rozpočtu.

Třetí frontou, na které musíme postoupit ještě před koncem této legislativní periody, je ekonomická a monetární unie. Je třeba připravit cestovní mapu, která nám umožní postupovat etapu po etapě směrem k bankovní unii a k vytvoření rozpočtové kapacity, která podpoří konvergenci a stabilitu v eurozóně.

Ovšem to, co nás drží pohromadě, to nejsou pouze společná měna nebo smlouvy, je to pocit sounáležitosti, jinými slovy svébytná kultura a rád bych zmínil na tomto místě, protože to je podstatné, zřízení evropské univerzity, nebo rozšíření programu Erasmus. Ale chci ještě zdůraznit jedno téma, na kterém právě pracujete téma podstatné v mých očích totiž autorská práva, ochrana tvůrců a ochrana umělecké tvorby. Bohatá tvorba oživuje naše společnosti, je živným roztokem, bez nějž by Evropa nebyla více kontinentem vitální pestrosti kreativního genia.

To jsou čtyři fronty, za které má současná legislativa svou zvláštní odpovědnost a vy jste jistě pochopili, jaká bude pozice Francie. Ale hlavně musíme zkonstruovat evropskou suverenitu plně a komplexně, abychom mohli chránit své občany. Chránit je v oblasti bezpečnosti vnitřní i vnější, v oblasti obrany, kde jsme v průběhu posledních měsíců významně postoupili. Oceňuji práci, kterou právě uskutečňujete pro vznik evropského fondu pro obranu.

Tváří tvář současným napětím s některými našimi sousedy, jako například Ruskem, Evropa ukázala jednotnou tvář a suverenitu. Je potřeba, abychom pokračovali v této práci.

Suverenita je ovšem i ekonomická a obchodní. Také zde jsme dokázali ukázat jednotnou tvář a jsem velmi rád za pokrok, kterého jsme dosáhli na základě iniciativy Evropské komise v posledních měsících v oblasti ekonomické a obchodní suverenity tak, abychom mohli hájit své strategické sektory, pokud jde o investice. To byl podstatný pokrok v obchodní oblasti. Zcela jistě se vrátíme se sjednocenou pozicí k debatě v oblasti rozvoje našich ekonomických možností a příležitostí, hájíce své legitimní zájmy, zájmy našich dělníků a naši spotřebitelů

Věřím v ekonomickou suverenitu, založenou na konkurenceschopnosti každého státu na základě reforem, na nezbytné solidaritě, kterou musíme rozvinout zejména v ekonomické a monetární unii, na realistické obchodní politice, kterou musíme sledovat.

Suverenita je také suverenitou klimatickou a energetickou. Je nezbytná. Musíme co nejrychleji otevřít debatu, abychom revidovali evropské závazky v ochraně klimatu směrem vzhůru rámci Pařížské dohody. Právě teď dokončujeme diskusi nad energetickým a klimatickým balíčkem, ale je zřejmé, že musíme otevřít novou etapu. Mnozí mezi vámi se angažují v tomto směru já si přeji abychom v příštích měsících byli schopni otevřít debatu o ceně uhlíku. Francie bude prosazovat myšlenku minimální ceny CO2 a Francie podpoří myšlenku hraniční daně pro CO2. To není žádná hříčka nebo jen technický nástroj, to je podmínka věrohodné energetické změny.

Čtvrtá oblast suverenity, kterou musíme konstruovat a kde musíme jít daleko dále, je zdraví a výživa. Ve svých denních politikách, ve svém rozpočtové rozhodování dnes a zítra, musíme podpořit suverenitu v oblasti kvality potravin. Naši občané to od nás očekávají a my jim to dlužíme. Je to dobré pro naše ekonomiky je to dobré pro naše země, je to dobré pro občany a je to koherentní volba v souladu s naší dlouhodobou angažovaností.

Pátou suverenitou, kterou musíme chránit je evidentně digitální suverenita. Na tomto místě chci ocenit vaši práci, která vedla k vytvoření legislativy, která je v současné době ve všech mezinárodních debatách považovaná za referenci, která umožňuje chránit hájit osobní data našich občanů. Ačkoliv nás mnozí považovali za ty kteří, vytvářejí nelegitimní zábrany jsme na cestě stát se jednotným jedinečným geografickým prostorem, kde podporujeme zásadní inovace. A já budu hájit tuto volbu v budoucích debatách za předpokladu, že souběžně budeme vytvářet kapacity hájící individuální svobody.

A nakonec tato Evropa svobody a rovnosti spočívá na pilíři sociálních práv, který jsme vyhlásili společně v Goteborgu. Evropa je také Evropou sociální suverenity, ve kterou věříme. Jsou rozdíly, ale základní smysl evropského dobrodružství je vzrůstající konvergence. To je důvod, proč jsme v minulých měsících zápasili o regulaci vysílání pracovníků. Evropský parlament umožnil ještě zlepšit kompromis, který jsme nalezli v radě. Jsem velmi rád, že tato reforma brzy odstartuje.

Oceňuji odvedenou práci. To je přesně ten obraz Evropy, která je schopna chránit a je efektivní. To jsou evropské suverenity, které musíme rozvíjet a budovat. Je třeba, aby byly   v srdci koherentního projektu a stály se základem filozofie budoucího finančního rámce. Rád bych své vystoupení ukončil na tomto tématu. Budoucí finanční perspektiva, o které budeme diskutovat musí vyjadřovat koherentní politický projekt efektivity a konvergence.

Francie je připravena zvýšit své příspěvky, ale k tomu je potřeba rozpočtu jako takového, která umožní vytvořit nové vlastní zdroje. Přikláním se k využití digitálních produktů včetně určitých energetických zdrojů, rabat, nesmí přežít brexit. Reforma musí umožnit financovat důstojně evropské akce v oblasti obrany, migrace i tím, že bude modernizovat aktuální politiky a definovat zřetelně podmínky. Zejména kritéria konvergence v oblasti daní a sociální oblasti. Jistě nemůžeme se vzdávat ambicí současných politik, ale musíme přidat nové ambice. To je rámec, ve kterém Francie bude pracovat v následujících měsících.

Jak jste jistě pochopili dámy a pánové, Evropský parlament je v mých očích sídlem evropské legitimity její odpovědnosti a její vitality. Je to právě zde, kde se vytváří část evropské budoucnosti, společná Evropa jako sdružení naších suverenit společně se suverenitou, která je ještě větší a která nás spojuje. Tato unie ve službách, míru, solidarity, která vytváří ve světě jedinečný prostor stability a bezpečnosti. Je to právě zde, kde musíme zakotvit evropskou renesanci nesenou duchem svých lidů. Přeji si abychom v příštích měsících dokázali překonat rozpory mezi severem jihem východem Západem, jak malé, tak i velké, abychom překonali ústup do národních egoismů.

Náležím ke generaci, která nezažila válku a náležím také ke generaci, která si právě dovoluje luxus zapomenout na to, co zažili její předci. Je mnoho těch, kteří si dnes myslí, že je možné pokračovat a rozvíjet obvyklé konfrontace, jistoty včerejška, protože jsme na to zvyklí, rozvíjet rozpory dávno známé a dobře organizované. Ale pocházím také ze země a z rodiny které zažila na vlastní kůži všechna krveprolití naší historie. Volba je jednoduchá, nechci se stát součástí generace náměsíčníků, nechci být součástí generace která zapomněla na svou minulost a která odmítá vidět převraty přítomnosti. Každý se musí ujmout své odpovědnosti, ale já chci náležet ke generaci, která se rozhodla pevně hájit demokracii, protože to není pouhé slovo, na které jsme si zvykli a které nás už nudí je to slovo, které má svůj smysl, protože je výsledkem bitev svedených v minulosti.

Chci naopak náležet ke generaci, která hájí evropskou suverenitu, protože jsme se bili o to, abychom jí dosáhli, protože má smysl, a protože je podmínkou která umožní příštím generacím, aby si ony samy zvolili svou budoucnost. Nebudu ustupovat žádné fascinaci autoritářskou suverenitou, nevydám se po žádné snadné cestě současné doby, že naší společnou odpovědností v příštích měsících je organizovat skutečnou evropskou debatu, dosáhnout evropské výměny názorů, protože pouze to dovolí našim lidem se rozhodnou. Těm, kteří chtějí Evropu, která už nic nebude navrhovat těm, kteří chtějí Evropu minulosti. Těm, kteří chtějí Evropou tak jako obvykle nebo těm, kteří jsou připraveni jít cestou Evropy s ambicí znovu nalezené suverenity, živé demokracie Evropy, které věříme. Děkuji vám!