Historie zavádění jednotné měny v EU
V prosinci 1991 byla v Maastrichtu schválena Smlouva o Evropské unii a o hospodářské a měnové unii (HMU). Byla podepsána v únoru 1992 a vstoupila v platnost v listopadu 1993. Uvádělo se v ní, že národní měny budou nahrazeny jednotnou evropskou měnou, pokud dotyčné země splní řadu ekonomických podmínek. Nejdůležitějším „maastrichtským kritériem“ je to, že rozpočet země nesmí dlouhodobě překročit 3 % jejího hrubého domácího produktu (HDP). Kromě toho nesmí být veřejný dluh vyšší než 60 % HDP a ceny, úrokové sazby a směnné kurzy musejí být dlouhodobě stabilní.
Evropská rada na zasedání v Amsterodamu přijala „Pakt o stabilitě a růstu“ a nový mechanismus směnných kurzů (nový Evropský měnový systém), který měl zajistit stabilní směnné kurzy mezi eurem a zeměmi EU, které se nestaly částí eurozóny. Kromě toho schválila „evropskou“ stranu euromincí.
Na zasedání v Bruselu ve dnech 1. až 3. května 1998 političtí představitelé Unie rozhodli, že požadavky na členství v eurozóně splňuje 11 zemí EU. Zároveň oznámili konečné směnné kurzy mezi měnami těchto zemí.
1. ledna 1999 zaniklo 11 měn států eurozóny a bylo nahrazeno eurem, které se tak stalo společnou měnou Belgie, Finska, Francie, Irska, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Portugalska, Rakouska, a Španělska. (Řecko se připojilo 1. ledna 2001.) Funkce EMI převzala Evropská centrální banka a začala odpovídat za měnovou politiku definovanou a uplatňovanou v eurech. Směnné operace v euru začaly 4. ledna 1999 se sazbou 1 euro za 1,18 amerického dolaru. Začalo tak přechodné období, které trvalo až do 31. prosince 2001.
1. ledna 2002 byly uvedeny do oběhu mince a bankovky eura. Zároveň začaly být z oběhu stahovány bankovky a mince národních měn. Toto období skončilo 28. února 2002 a po tomto datu se euro stalo v zemích eurozóny jediným zákonným platidlem.
Členem eurozóny je 19 zemí Evropské unie: Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Eurem ale neplatí jen země evropského kontinentu. Platidlo je zavedeno jako oficiální měna také ve Francouzské Guyaně, Guadeloupe, Martiniku, Réuninou, Mayotte, Svatém Martinovi, Azorách, na Madeiře a Kanárských ostrovech. Na základě dohod s Evropskou unií používá euro jako svou měnu také Monako, San Marino, Vatikán a Andorra. Jednostranně bez dohod s EU zavedly euro jako svoji měnu Černá Hora a Kosovo a také na britských vojenských základnách Akrotiri a Dhekelia na Kypru.
Mapa zdroj: Školníatlassvěta.cz
Česká republika a eurozóna
Členství České republiky v Evropské unii mimo jiné znamená i závazek přijmout jednotnou evropskou měnu. Vstup ČR do eurozóny je podmíněn splněním legislativních požadavků, především však tzv. maastrichtských kritérií, tedy: cenové stability, stavu veřejných financí, konvergence úrokových sazeb a konvergence směnného kurzu včetně účasti v mechanismu směnných kurzů ERM II.
Z každoročně publikovaného dokumentu Ministerstvem financí (MF) a Českou národní bankou (ČNB) Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou vyplývá, že ČR dosud neupravila potřebným způsoben své příslušné právní předpisy, které tak „nesplňují veškeré požadavky týkající se nezávislosti centrální banky, zákazu měnového financování a právní integrace do Eurosystému.“ Většinu maastrichtských kritérií však ČR dlouhodobě plní a v horizontu prognózy je plnit nadále bude. Výjimkou je pouze kritérium účasti v mechanismu ERM II, které je otázkou primárně politického rozhodnutí.
Pro splnění kritéria je nezbytné, aby se při zapojení do ERM II pohyb kurzu koruny vůči euru držel v rámci stanoveného fluktuačního pásma po dobu minimálně dvou let před vyhodnocením připravenosti na přijetí eura. Jak ukazuje obrázek č. 1, ČR tedy může přejít na euro nejdříve za zhruba 3 - 4 roky od uskutečnění politického rozhodnutí o datu přijetí eura.
Výhody, nevýhody, příležitosti a rizika vstupu do eurozóny
Dlouhodobě identifikované výhody
- Úspora na transakčních nákladech
- Eliminace kurzového rizika
- Politický signál: permanentní, nezvratné zakotvení ČR v EU
- Související vyšší atraktivita pro investory
- Využívání jako domácího platidla globální rezervní měny (tj. neomezený přístup k „tvrdé měně“)
- Možnost spolupodílet se na utváření měnové politiky ECB
- Transparentnost při porovnávání cen a mezd může podpořit mzdovou konvergenci skrze vyjednávání na trhu práce
Dlouhodobě identifikované nevýhody
- Náklady na přechod na jiné zákonné platidlo
- Možný související růst cenové hladiny zvláště v maloobchodě
- Ztráta autonomní měnové politiky
- Ztráta kurzového kanálu konvergence, tj. možnosti konvergence mezd aj. prostřednictvím apreciace kurzu koruny vůči euru
Příležitosti nové strategické situace v případě přijetí eura
- Zajištění pozice ČR v jádru evropské integrace
- Možnost podílet se na rozhodování o všech otázkách
- Možnost podílet se na formování právě probíhající hlubší integraci eurozóny
- V případě otřesů finančního sektoru možnost čerpat ze záchranných a stabilizačních mechanismů
- V případě zřízení vlastní finanční kapacity eurozóny možnost využívat podporu z této kapacity
Rizika nové strategické situace v případě přijetí eura
- Nesouhlasný postoj větší části veřejnosti
- Nové závazky (včetně finančních) vyplývající z členství v bankovní unii, ESM
- Specifické náklady bankovního sektoru související s režimem bankovní unie
- Oslabení možnosti dohledu ČNB na tuzemský finanční sektor
- Finální podoba integrovanější eurozóny ještě není známa (pravidla bankovní unie, možné budoucí závazky dohodnuté v návaznosti na sociální pilíř atd.)
- V případě zřízení vlastní finanční kapacity eurozóny podílení se na zajištění zdrojů pro tuto kapacitu
Příležitosti nové strategické situace v případě uchování statusu nečlenského státu
- Silnější motivace zbývajících států EU neplatících eurem více se koordinovat a spolupracovat
Rizika nové strategické situace v případě uchování statusu nečlenského státu
- Riziko posunu ČR do pozice politického a hospodářského satelitu eurozóny – hospodářsky závislého na eurozóně, ale bez možnosti podílet se na rozhodování
- Větší prostor pro zpochybňování členství ČR v EU jako takové
- Související riziko negativního dopadu na mezinárodní prestiž ČR a atraktivitu pro investice
- Snížení alokace prostředků kohezní politiky pro ČR; oslabení vlivu ČR na definování cílů a parametrů kohezní politiky
- Návazné riziko oslabení hospodářské konvergence ČR k eurozóně
- V případě pozdějšího rozhodnutí o vstupu do více integrované eurozóny nutnost splnit řadu dalších podmínek, bez možnosti podílet se na utváření těchto podmínek