Třináct historických milníků

1951: Šest států zakládá Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

Dne 9. května 1950 navrhl Robert Schuman ve své deklaraci vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), které pak vzniklo na základě Pařížské smlouvy 18. dubna 1951. Vznikl tak společný trh uhlí a oceli mezi šesti zakládajícími státy (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Spolková republika Německo). Cílem těchto zemí bylo zabezpečit po druhé světové válce v Evropě mír mezi vítěznými a poraženými státy a sdružit je jako rovnocenné partnery při spolupráci ve společných orgánech.

1957: Země ESUO podepisují Římské smlouvy a zakládají Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom)

Římskými smlouvami ze dne 25. března 1957 pak zakládající „šestka“ vytvořila Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) a Evropské hospodářské společenství (EHS): to se mělo stát prostorem pro vytvoření širšího společného trhu pro celou řadu zboží a služeb. Dne 1. července 1968 mezi sebou tyto země zrušily cla a v průběhu šedesátých let zahájily provádění společných politik, zejména zemědělské a obchodní.

1973: Společenství přijímají další tři členy; vytváří se více společných politik

Společenství měla takový úspěch, že se k nim rozhodly přistoupit Dánsko, Irsko a Spojené království. Toto první rozšíření ze šesti na devět členů se uskutečnilo v roce 1973. Současně s tím byly zavedeny nové sociální a environmentální politiky a v roce 1975 byl zřízen Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR).

1979: První přímé volby do Evropského parlamentu (EP)

V červnu 1979 byl učiněn významný krok vpřed: konaly se první přímé a všeobecné volby do Evropského parlamentu. Volby se opakují každých pět let.

1981: První středomořské rozšíření

V roce 1981 přistoupilo ke Společenstvím Řecko, v roce 1986 Španělsko a Portugalsko. Vzhledem k rozšíření Společenství do jižní Evropy vzrostla důležitost provádění regionálních programů podpory.

1992: Vzniká jednotný evropský trh

Celosvětová hospodářská recese na začátku osmdesátých let s sebou přinesla vlnu „europesimismu“. Obrat k lepšímu nastal v roce 1985, kdy Evropská komise pod předsednictvím Jacquese Delorse vydala bílou knihu, podle níž měl být jednotný evropský trh dokončen do 1. ledna 1993. Tento ctižádostivý plán byl zahrnut do Jednotného evropského aktu, který byl podepsán v únoru 1986 a vstoupil v platnost 1. července 1987.

1993: Maastrichtská smlouva ustanovuje Evropskou unii (EU)

Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 se politická tvář Evropy dramaticky změnila. V říjnu 1990 došlo ke sjednocení Německa, země střední a východní Evropy se vymanily ze sovětského područí a nastoupily cestu demokracie. V prosinci 1991 zanikl Sovětský svaz. V témže období jednaly členské státy EHS o nové smlouvě, kterou pak v Maastrichtu v prosinci 1991 přijala Evropská rada (prezidenti a/nebo předsedové vlád členských států). Začleněním konceptu mezivládní spolupráce v oblastech, jako jsou zahraniční politika a vnitřní bezpečnost, do existujícího systému Společenství vytvořila Maastrichtská smlouva Evropskou unii (EU). V platnost vstoupila dne 1. listopadu 1993.

2002: Do oběhu je uvedeno euro

V roce 1995 přistoupily k Evropské unii další tři státy: Finsko, Rakousko a Švédsko. Počet členských států se tak zvýšil na 15. Tehdy také začala Evropa pociťovat sílící tlak globalizace. Nové technologie a stále širší přístup k internetu sice přispěly k modernizaci hospodářství, ale také ke zvýšení sociálního a kulturního napětí.
V té době také EU pracovala na svém dosud nejvelkolepějším projektu: na vytvoření jednotné měny, která by usnadnila život podnikatelům, spotřebitelům a cestovatelům. Dne 1. ledna 2002 nahradilo euro staré národní měny dvanácti zemí EU a vznikla „eurozóna“. Dnes je euro podobně jako americký dolar jednou z hlavních světových měn.

2007: EU má 28 členských států

V polovině devadesátých let začaly přípravy na dosud nejrozsáhlejší rozšíření EU. Žádost o členství v EU podalo šest zemí bývalého sovětského bloku (Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko), tři pobaltské státy, které byly dříve součástí Sovětského svazu (Estonsko, Litva a Lotyšsko), jedna bývalá jugoslávská republika (Slovinsko) a dvě středomořské země (Kypr a Malta). EU tyto žádosti uvítala jako příležitost, která pomůže stabilizovat evropský kontinent a poskytne výhody evropské integrace i těmto mladým demokraciím. Jednání byla zahájena v prosinci 1997 a 1. května 2004 přistoupilo k Evropské unii 10 kandidátských zemí. Bulharsko a Rumunsko se přidaly v roce 2007. Chorvatsko přistoupilo v roce 2013, čímž počet členských států EU vzrostl na 28.

2009: Lisabonská smlouva vstupuje v platnost a mění fungování EU

Aby mohla rozšířená EU čelit složitým úkolům 21. století, bylo třeba zjednodušit a zefektivnit způsob přijímání společných rozhodnutí. Nová pravidla byla předložena v návrhu ústavy EU, která byla podepsána v říjnu 2004 a měla nahradit všechny stávající smlouvy. Dvě vnitrostátní referenda uskutečněná v roce 2005 však tento dokument odmítla. Ústava byla proto nahrazena Lisabonskou smlouvou, která byla podepsána 13. prosince 2007 a v platnost vstoupila 1. prosince 2009. Pozměňuje, avšak nenahrazuje předchozí smlouvy a zavádí většinu změn, které byly již navrženy v zamítnuté ústavě. Vytváří například funkci stálého předsedy Evropské rady a úřad vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Ve stejné době vypukla celosvětová finanční a hospodářská krize. To vedlo k vytvoření nových mechanismů EU sloužících k zajištění stability bank, snížení veřejného dluhu a ke koordinaci hospodářských politik členských států, zejména pak států eurozóny.

2014: Konají se evropské volby, o místo předsedy Evropské komise se uchází řada kandidátů

Evropské volby v květnu 2014 znamenaly změnu v institucionálních postupech EU, neboť kandidáty na post předsedy Evropské komise začaly navrhovat politické strany. Evropská rada pak v souladu s pravidly Lisabonské smlouvy jmenovala kandidáta za stranu, která obdržela nejvíce křesel. Tím se stal Lucemburčan Jean-Claude Juncker z Evropské lidové strany. Byl schválen širokou proevropskou koalici v Evropském parlamentu, která zahrnovala socialisty a liberální skupiny. Ve volbách v roce 2014 také zaznamenaly úspěch euroskeptické strany, které získaly přibližně 100 ze 751 křesel. Tyto strany často hlasují v jasné opozici k většinově prosazené politické linii evropských orgánů, jsou obvykle skeptické k evropské integraci a důrazně odmítají imigraci.

2015: Postupný návrat k mírnému hospodářskému růstu po sedmi letech globální krize a konsolidace eurozóny

V roce 2008 vypukla celosvětová finanční a hospodářská krize. To vedlo k vytvoření nových mechanismů EU sloužících k zajištění stability bank, snížení veřejného dluhu a ke koordinaci hospodářských politik členských států, zejména pak států eurozóny. Uplynulo několik let a snahy o strukturální reformy a zlepšení veřejných rozpočtů se začínají promítat do nového hospodářského růstu. Hospodářské politiky eurozóny jsou posilovány pod vedením Komise a Rady, jež mají nyní nové právní nástroje k provádění dohod s členskými státy týkající se zajištění zdravých veřejných financí. Evropská centrální banka zvyšuje likviditu a udržuje velmi nízké úrokové sazby. EU také prostřednictvím svého fondu pro strategické investice podporuje nové investice, zvláště v partnerstvích veřejného a soukromého sektoru.

2016: Referendum o ukončení členství Spojeného království v Evropské unii

Dne 23. června 2016 se ve Spojeném království konalo referendum, na jehož základě by mělo dojít k ukončení členství země v Evropské unii. Pro tento krok se vžilo zkrácené označení "brexit" (z anglického Britain a exit). Ačkoliv má referendum pouze poradní váhu, vláda Spojeného království se rozhodla volbu občanů naplnit. 

Ukončení členství je předmětem debat ve Spojeném království již od roku 1973, kdy se země stala členem tzv. Evropského hospodářského společenství (EHS). K tomuto tématu se konalo referendum již v roce 1975, kdy voliči hlasovali pro zachování členství v EHS.

Zdroj: Pascal Fontaine – Evropa ve 12 lekcích