Evropská unie
Evropská unie je politické a ekonomické sdružení 28 států s 510,3 miliony obyvatel, představující 7,3 % světové populace. Je výsledkem integračního procesu, který v Evropě probíhá po druhé světové válce.
Evropská unie vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známé jako Maastrichtská smlouva. Nahradila Evropské společenství a je jeho nástupkyní.
Evropská unie je unií států a občanů. Je založena na Lisabonské smlouvě, která byla podepsána 13. prosince 2007 a nabyla účinnosti 1. prosince 2009. Lisabonská smlouva má dvě části - Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o fungování Evropské unie. Smlouvou přenesly signatářské státy některé své pravomoci na Unii za účelem dosažení společných cílů. Podle smlouvy je cílem Unie podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Vytváří společný vnitřní trh s volným pohybem osob, zboží, služeb a kapitálu. Usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a konkurence-schopném sociálně tržním hospodářství a ochraně životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení. Mezi další cíle patří podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro. Ve vztazích s okolním světem Unie prosazuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně vlastních občanů. Přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji planety, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva.
Za úspěšný boj o demokracii a lidská práva, za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu byla v roce 2012 Evropské unii udělena Nobelova cena za mír.
Cíle EU – mír, bezpečnost, prosperita
Autorem myšlenky, která se stala vizí sjednocené Evropy, byl francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman. Ve spolupráci s Jeanem Monnetem vypracoval plán, který představil 9. května roku 1950. Navrhl společný dohled nad těžbou uhlí a výrobou oceli, nejdůležitějších surovin pro zbrojní průmysl. Základní myšlenkou bylo, že společné řízení těchto odvětví vyloučí možnost států vést proti sobě války. Navrhl vytvořit Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). ESUO bylo vytvořeno v roce 1952. Osvědčilo se. Poté následovaly další kroky ke sjednocení Evropy. V roce 1957 byly uzavřeny Římské smlouvy, které představují počátek další fáze evropské integrace vedoucí k vytvoření Evropské unie.
Od roku 2000 má EU motto: „jednotná v rozmanitosti“. Toto heslo vyjadřuje, že EU respektuje mnoho různých evropských kultur, tradic a jazyků. Evropská vlajka, Den Evropy a evropská hymna představují společné symboly EU.
Evropská unie je nejúspěšnějším mírovým projektem v novodobé historii. A to ve světě, kde zuří více než 40 ozbrojených konfliktů, které si každý rok vyžádají 170 tisíc lidských životů. Více než půl miliardy Evropanů žije dnes v míru a svobodě.
9. květen 1950 se považuje za den vzniku Evropské unie.
Instituce EU
V institucionální struktuře Evropské unie hraje hlavní roli trojúhelník Evropská komise - Rada EU - Evropský parlament, který doplňuje Evropský soudní dvůr. Někdy se proto používá pojem institucionální čtyřúhelník.
Komise navrhuje a zajišťuje uplatňování přijatých opatření, Evropský parlament spolurozhoduje, doporučuje a kontroluje, Rada Evropské unie rozhoduje a Soudní dvůr Evropské unie řeší spory.
Tuto strukturu doplnila v roce 1974 Evropská rada, která je vrcholným politickým orgánem určujícím strategii dalšího vývoje Unie a vymezujícím politické priority a zároveň je i neformálním arbitrem případných institucionálních sporů. Institucionálnímu trojúhelníku jsou nápomocny poradní instituce - Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů.
Pravomoci a úkoly institucí EU, a pravidla a postupy, kterými se musí řídit, stanovují základní smlouvy Unie. Existence institucí EU je zakotvena v čl. 13 Smlouvy o Evropské unii. Činnost institucí pak podrobněji upravují příslušná ustanovení Smlouvy o fungování EU.
Hlavní orgány EU (Instituce):
Je tvořena nejvyššími představiteli členských států, kteří na pravidelných zasedáních určují směřování politiky Evropské unie a dávají podněty k jejímu rozvoji.
Zastupuje členské státy. Ministři vlád členských zemí se společně usnášejí na konkrétních politických krocích v oblastech působnosti svých resortů. Mimo pravidelné schůzky ministrů a jejich náměstků Radě napomáhá na pracovní úrovni Výbor stálých zástupců (COREPER)
Instituce podporující obecný zájem Evropské unie. Má mnoho funkcí - zejména navrhuje právní akty, pod kontrolou Soudního dvora dohlíží na uplatňování práva Unie, plní rozpočet a řídí programy Unie.
Zastupuje občany Evropské unie. Od roku 1979 jsou europoslanci voleni v přímých volbách. Společně s Radou EU je legislativní institucí, která se podílí na schvalování právních aktů, které se dále realizují v členských státech EU. Rovněž vykonává rozpočtové a kontrolní funkce.
Zajišťuje výklad a aplikaci evropského práva v členských státech EU a rozhoduje ve vymezených případech o žalobách a otázkách aplikace a interpretace evropského práva. Od roku 1989 je k Evropskému soudnímu dvoru připojen Tribunál, jehož cílem vzniku bylo zmírnit přetížení Soudního dvora převzetím části jeho agendy, zejména co se týče individuálních podnětů. Smlouva rovněž umožňuje zřizovat specializované soudy - v roce 2005 vznikl Soud pro veřejnou službu EU, který se zaměřuje na řešení sporů mezi Institucemi EU a jejich zaměstnanci.
Tvoří spolu s národními centrálními bankami tzv. Evropský systém centrálních bank, který má za úkol udržovat cenovou stabilitu a podporuje hospodářské politiky v Unii. Evropská centrální banka spolu s centrálními bankami zemí, jejichž společnou měnou je euro, řídí měnovou politiku Unie.
Kontroluje účetnictví EU.
Poradní orgány:
Je poradním orgánem, vyjadřuje názory zaměstnanců, zaměstnavatelů a organizované občanské společnosti na hospodářské a sociální aspekty unijní politiky.
Vyjadřuje stanoviska regionálních a místních orgánů.
Jiné specializované orgány:
Přispívá k rozvoji vnitřního trhu Unie. Pomáhá dosahovat cílů EU financováním investičních projektů. EIB je majoritním akcionářem Evropského investičního fondu, který pomáhá malým podnikům.
Řeší stížnosti občanů na instituce nebo orgány EU.
Dohlíží, aby instituce a orgány EU respektovaly právo občanů na soukromí při zpracovávání jejich osobních údajů.
Právní akty EU
Cíle stanovené ve Smlouvách naplňuje Evropská unie pomocí několika druhů právních aktů. Některé z nich mají právní závaznost, jiné nikoli. Některé se týkají všech zemí Unie, jiné jen některých.
Nařízení je právně závazné. Platí v celém svém rozsahu v celé EU.
Směrnice je právní akt stanovující cíl, který musejí všechny země EU splnit. Je však na jednotlivých zemích, jak formulují příslušné vnitrostátní zákony a jak těchto cílů dosáhnou.
Rozhodnutí je závazné pro všechny, kterým je určeno (např. pro členský stát EU nebo určitou obchodní společnost), a je přímo použitelné.
Doporučení není závazné.
Pomocí „stanoviska“ se orgán EU může vyjádřit k určité otázce nezávazným způsobem, tzn. aniž by tak zakládal zákonnou povinnost pro toho, komu je stanovisko určeno. Stanovisko může vydat hlavní orgán EU (Komise, Rada a Evropský parlament), Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor. Tyto dva výbory vydávají během legislativního procesu stanoviska k návrhům z pohledu regionů nebo hospodářství a sociální oblasti.
Rozpočet EU
Z rozpočtu EU jsou financovány výdaje určené na ekonomický růst, zvýšení prosperity jednotlivých regionů EU a k překonání rozdílů mezi nimi, výdaje na podporu zemědělství a životního prostředí, výdaje na posílení bezpečnosti v Evropské unii i v jejím okolí a též výdaje na administrativu.
Evropská unie není státem, její výdaje jsou výrazně nižší než výdaje jednotlivých zemí. V roce 2018 tvoří výdaje pouze přes jedno procento HNP EU. Také příjmy Evropské unie jsou specifické - kromě příspěvků od jednotlivých členských zemí disponuje EU i vlastními zdroji.
Výše rozpočtu je dána stropem vlastních zdrojů, který byl rozhodnutím o vlastních zdrojích z roku 2014 stanoven na 1,23 % HND EU v položkách na platby a 1,29 % HND EU v položkách na závazky.Tento strop musí být respektován při tvorbě víceletého finančního rámce (neboli finanční perspektivy) i při přijímání ročních rozpočtů.
Víceletý finanční rámec na několik let stanoví závazné limity, v jejichž mezích jsou schvalovány jednotlivé roční rozpočty. Víceletý finanční rámec je přijímán ve formě meziinstitucionální dohody, tj. dohody mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou EU. První víceletý finanční rámec byl vytvořen na pět let, od roku 1993 je víceletý finanční rámec sestavován na sedmileté období.
Přijetím Lisabonské smlouvy se víceletý finanční rámec stal součástí primárního práva EU. Víceletý finanční rámec je přijímán formou nařízení Rady, která ho schvaluje jednomyslně. K jeho přijetí je nutný souhlas Evropského parlamentu, pro jehož udělení je nutný hlas většiny všech poslanců a tři pětiny hlasů přítomných poslanců.
Rozpočet Evropské unie na rok 2018 schválila Rada EU, společně s Evropským parlamentem 30. listopadu 2017. Celkové výdaje jsou stanoveny na 160,1 mld. EUR v závazcích a 144,7 mld. EUR v platbách. Strukturu rozpočtu ukazuje tato tabulka:
Zdroj: Ministerstvo financí ČR